|
Nejlepší pěna se vytvoří, když pivo nejprve naléváme
na vnitřní stranu sklenice, takzvaně po skle, pak ji pomalu z nakloněné
polohy narovnáme do kolma a doléváme po malých dávkách. Kdybyste nalévali
po stěnách až nahoru, pěna by vypadala nepřirozeně jako dodatečně
nasazená čepice.
Speciální piva vyžadují speciální nalévání. Například
velvet se nenalévá po skle, nýbrž zprudka do sklenice, jen tak se
vytvoří pěnivý lavinový efekt, kterým je toto pivo známé. Podobně
se chová i pivo typu guiness.
Nejsložitější je nalévání pšeničného piva (weizenbier).
Nikdy se nepije z půllitru, ale z vysoké štíhlé a baňaté
sklenice, tvarem trochu připomínajícím vázu. Naléváme pomalu a
opatrně. Žádný spěch, i když je žízeň veliká. Především by mělo
být vychlazené trochu více než běžné pivo, aby se omezil vznik pěny.
Pro weizenbier je totiž charakteristická vysoká pěnivost. Je to také
důvod, proč se nemůže do sklenice nalévat kolmo. Rychle by vypěnilo
a přeteklo.
Takže malý návod k použití: Nejprve se podívejte,
zda nejsou kvasinky usazeny u dna lahve. Pokud ano, jemným točivým
pohybem se je snažte uvolnit, nesmíte ale s lahví třepat, po otevření
by pivo bouchlo a vypěnilo. Opatrně postupujte i při otvírání lahve.
Sklenici držte šikmo v úhlu asi 45 stupňů,
nalévejte pomalu po skle, když je sklenice plná a v lahvi zůstaly
ještě asi tři centimetry piva, zakružte lahví, abyste opět uvolnili
kvasinky usazené u dna, a zbytek pozvolna dolijte do sklenice seshora.
Pivo bude mít vysokou pěnu a bude lehce zakalené, a to je dobře, přesně
tak to má být.
|
